Poslední vládce ohně 5 část
Pokračování....
Kapitola třetí: nepřítel ve tmě
Leonis s Eleanor bloudily lesem. Byly hladové, unavené a trápily je výčitky svědomí. Začaly si dělat obavy o své nejbližší a vyčítaly si, že je nechaly na pospas osudu v hořící vesnici. Už už se chystaly vrátit, když v tom je přepadl silný déšť a hromobití. Hledaly ukrýt před deštěm a našly starou opuštěnou jeskyni v níž se schovaly. Když stále nepřestávalo pršet, rozhodly se v jeskyni přespat. Jelikož byla v jeskyni zima a tma rozdělaly si oheň.
Venku stále pršelo. Nemohli si jít ven nazbírat žádné jídlo a tak musely přečkat noc s prázdným žaludkem. Oheň nechaly na noc vesele plápolat, aby je zahřál. Leonis usnula velice rychle, jen Eleanor nemohla zamhouřit oka. Měla totiž takový divný pocit. Jako by je někdo z povzdálí sledoval. Zůstala vzhůru dlouho do noci. Už to nedokáže vydržet. Musí se podívat na hvězdy a hlavně na Měsíc! Teď, když už konečně přestalo pršet. Vztala a vyšla ven před jeskyni.
Pořád cítila něčí přítomnost. Ale nikoho nikde neviděla. Pokrčila nad tím rameny a posadila se do trávy. Měsíc byl právě v úplňku a hvězdy zářily jako drahokamy na sametové indikově modré noční obloze.
,,To je nádhera!“zašeptala,,škoda že to nevidí Leonis. Vždycky milovala noční...“ Nedořekla, ánžto se před ní cosi pohnulo. Jeden stín se k ní pomalu přibližoval. Za chvilku už věděla, že to ,,cosi“ je ,,kdosi“. Když se onoha záhadná postava vynořila ze stínů lesa, Eleanor vykřikla tak hlasitě, že probudila v jeskyni spící Leonis. Postava sebou trhla.
Leonis vyběhla z úkrytu a...,,ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!“zaječela, až se Zeměplocha zachvěla.
,,Né, nebojte se, není to tak, jak si myslíte! Já vám nechci ublížit.“pronesl muž stojící před nimi. Byl to ten válečník s modře elektrizujícími světly. Poznaly ho téměř hned. Měl dlouhé uhlově černé vlasy, kontrastující s mramorově bílou pletí.
Pokračování příště...